Josef Dobrovský

Portrét Josefa Dobrovského, tečkovací rytina, [[Jan Berka Josef Dobrovský (17. srpna 1753 Gyarmat6. ledna 1829 Staré Brno) byl český kněz, filolog, historik a zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky. Svým mnohostranným dílem předznamenal i podnítil české národní obrození, třebaže sám k romantickým obrozencům nejen chronologicky, ale ani svým založením nepatřil.

Byl nejvýznamnějším představitelem racionalistického osvícenství v českých zemích a k jeho největším zásluhám patří zavedení a soustavné uplatňování kritické metody ve vědeckém bádání bez ohledu na dopad jeho výsledků. Dobrovský byl jedním ze zakládajících členů Královské české společnosti nauk a společně s hrabětem Kašparem Šternberkem rovněž spoluzaložil Vlastenecké (dnes Národní) muzeum. Kromě klasických jazyků ovládal i hebrejštinu a některé další orientální jazyky, kterým se chtěl původně odborně věnovat, později postupně ovládl i všechny tehdy známé jazyky slovanské. Po Husovi a Komenském je právem pokládán za třetího Čecha světového významu. T. G. Masaryk jej označil za „prvního světového Čecha nové doby“.

Dobrovského latinsky a německy psané dílo zahrnuje 363 již za jeho života publikovaných studií, monografií a kratších statí nebo recenzí a dalších 37 publikací, na kterých se podílel jako redaktor či editor. Jeho rozsáhlou vědeckou činnost lze rozdělit do několika základních oblastí, jimiž jsou historie, historiografie, biblistika, paleoslavistika, slovanská filologie a bohemistika. V českém kontextu jsou z Dobrovského spisů nejzásadnější: ''Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur'' (''Dějiny českého jazyka a literatury'') a především jeho česká gramatika ''Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache'' (''Zevrubná mluvnice jazyka českého''). Dobrovský se ve své době pokusil rekonstruovat tzv. bratrský pravopis čili podobu češtiny v období jejího největšího rozkvětu v 16. a 17. století, neboť za nejklasičtější český text považoval kralický překlad Bible. Jazyk, jejž popsal ve své gramatice, je dodnes základem spisovné češtiny.

Spisy, kterými Dobrovský vytvořil systematické základy slavistiky či slovanských studií se všemi historickými, náboženskými a kulturními přesahy, měly zvláště v 19. století značný vliv ve všech slovanských zemích. Jeho nejvýznamnějším dílem v tomto mezinárodním kontextu je gramatický spis o staroslověnštině ''Institutiones linguae slavicae dialecti veteris'' (''Základy jazyka staroslověnského''). V ruském prostředí byla Dobrovského díla po dlouhou dobu součástí osnov na katedrách slavistiky. V Bělorusku byla zase impulzem pro studium zdejšího folklóru. Inspiraci v nich dále hledalo také ukrajinské národní hnutí, které bylo Dobrovského myšlenkami ovlivněno při formování spisovné ukrajinštiny. Dalšími oblastmi, v nichž docházelo k plodné recepci jeho jazykovědných spisů, potom byly např. Slovinsko a Lužice. Získáno z Wikipedie
Zobrazuji 1 - 1 z 1 pro vyhledávání: 'Dobrovský, Josef, 1753-1829', doba hledání: 0,04 s.
Vyhledávací nástroje: RSS Poslat e-mailem